ŽIVOT BEZ HNOJE
Na světě se nyní nalézá takové množství zvířecího hnoje, že už není místo, kam by se dal rozhazovat. Tony Wardle se pokouší představit si budoucnost bez něj.
Slovo VOHAN by se mohlo nenápadně vplížit do scénáře Star Treku, a nikdo by ani nezvedl obočí. Ve skutečnosti je to něco mnohem prozaičtějšího, ale odvážně se to vydává tam, kam se jich zatím vydalo jen málo. Je teprve několik let staré a jedná se o zkratku pro hnutí The Vegan-Organic Network, jehož cílem je propagovat vegansko-organické hospodaření. Jenže jako u všech “zelených“ záležitostí není ani tohle tak snadné, jak by se mohlo zdát.
Ústřední myšlenka hnutí zpochybňuje staletí zemědělské praxe a moudrosti, že je nezbytné používat k pěstování plodin vedlejší zvířecí produkty a hnůj. Téměř všichni ekologičtí pěstitelé jsou stále přesvědčeni, že bez nich nelze mít úrodnou půdu. Hnutí VOHAN je zde, aby dokázalo, že je možné pěstovat plodiny i bez zvířat.
V tomto okamžiku se tato myšlenka nenachází dokonce ani na pokraji moderního zemědělství, je kdesi daleko na periferii. A přesto je důležitá z hlediska samotné své filozofie. Zahajovací krátký film naší kampaně nastiňuje rozsah devastace způsobené chovem dobytka a obhajuje rostlinnou stravu jako řešení celé řady globálních problémů. Pokud by se podařilo tuto myšlenku prosadit, nebudou zde žádná hodpodářská zvířata, jejichž mrvou, kostmi a krví by se hnojila půda. A to je podle masného průmyslu základním nedostatkem našich argumentů.
VOHAN s tím nesouhlasí a nabízí praktický důkaz, že pěstování plodin bez zvířat by dokázalo nasytit svět.
Rostliny jsou základem veškerého života a místo abychom jimi marnotratně plýtvali v recyklaci přes zvířata, dává větší smysl používat je přímo. Týká se to jednak stravy, jednak zemědělských potřeb – hnojení, kompostování, mulčování.
Jednou z metod je zelené hnojení. Rostliny jako jetel luční, fazol polní nebo hrách mají schopnost čerpat dusík ze vzduchu. Mohou být vysázeny mezi řádky jedlých rostlin, pak posekány a zapraveny do země, aby nahradily vyčerpané živiny. Mulčování – slovo oblíbené vtipálky – je vynikající metodou jak zbrzdit růst plevelů a uchovat vláhu tím, že naklademe vrstvu starého sena nebo jetele plazivého na půdu mezi jedlé rostliny.
Při kompostování dochází k přirozenému chemického rozkladu rostlin, a třebaže my možná uvažujeme v pojmech kuchyňského odpadu, komerční pěstitelé produkují své vlastní materiály, určené především ke kompostování. Často je výlučně za tímto účelem používáno seno svezené z polí.
Jedním z nejcennějších zdrojů ke kompostování jsou zbytky a listí z lesů. Vysoké stromy produkují obrovská množství spadaného listí, v němž se nachází mnoho cenných živin.
Hnojit rostliny tímto „zeleným způsobem“ možná není zrovna nejvoňavější proces, ale je účinný. Plevele jako kopřivy, šťovík a pampelišky se posekají, nacpou do sudů a ponechají pár týdnů ponořené ve vodě. Výsledná slizká zelená tekutina se pak ředí a rozlévá kolem rostlin. Geniální!
K ukončení novodobé závislosti na rozlehlých monokulturních prériích jsou třeba zásadní politické změny. Podstatné je přerozdělení půdy, proti kterému budou samozřejmě mnozí tvrdě oponovat. Veganské pěstitelství však již alespoň není pouhou teorií. Existují komerční pěstitelé, kteří produkují ovoce a zeleninu, prohlubují svoje znalosti, poučují se z chyb. VOHAN si klade za cíl být fórem, přes které budou sdíleny informace.
To, co se zde nabízí, není jednoduše jen nový způsob pěstování ovoce a zeleniny, ale zcela nová filozofie.
„VOHAN věří v soucítění, v sociální spravedlnost a v moc řídit si naše vlastní životy. Abychom mohli tuto myšlenku prorazit, musí hnutí za práva zvířat, protiválečné hnutí a hnutí proti nenásilí pracovat společně, protože ve skutečnosti existuje jen jedno právo – právo žít svobodně beze strachu ze smrti, chudoby a útlaku.
Největší agrární společnosti tohoto světa jako Monsanto se snaží uvalit na svět tyranii prostřednictvím genetické modifikace rostlin včetně křížení odlišných druhů. Ovládají samotnou podstatu života množením sterilních rostlin, a skutečnost, že může být něco takového přijatelné pro naši, pro jakoukoli vládu, je takřka k nevíře.
Nechceme srovnávat jeden holocaust nebo tragédii s jinými. Věříme ale, že nelidské zacházení trpěné stovkami milionů zvířat vražděných pro jídlo, v experimentech a při kosmetickém testování, se nalézá ve stejném spektru jako koncentrační tábory. Proto musíme vzájemně spolupracovat.“
VOHAN vydává tři časopisy ročně a má aktivní členskou základnu. Organizuje kurzy, zveřejňuje seznamy zájemců o koupi nebo prodej půdy a lidí, kteří hledají placenou či dobrovolnickou práci nebo jen potřebují poradit.
Překlad: Hana Březáková